Napsal nám nový majitel jednoho z našich bývalých svěřenců. Protože nás tento dopis velmi potěšil a pobavil, chceme se s vámi o něj také podělit. Píší nám do útulku i další majitelé našich bývalých svěřenců a za všechny zprávy děkujeme! Neuvádíme na stránkách pochopitelně všechny dopisy, přestože nás vždy velmi potěší. Jistě ale uznáte, že tento za zveřejnění stojí. Ilustruje totiž radost, kterou dokáží lidem přinést i "obyčejní" pejsci z útulku.

Když jsem si 15. října odvážel Sáru, slíbil jsem paní Eimutové že napíšu. Ovšem netušil jsem že to bude pro nedostatek času až teď.

Když nám v září zemřel stářím náš první pes, kterého jsme měli 14 roků a pobrečel jsem si, věděl jsem že musím mít dalšího kamaráda. A že musí být malý a chlupatý. Našel jsem si pejska na inzerát. Po zjištění ceny jsem šel do kolen, protože za to je docela slušná plazma tv po slevě :-)

Po několika večerech strávených na internetu a sjíždění různých nabídek, inzerátů a všelijakých odkazů jsem se dostal i na Vaše stránky. Sice jsem si říkal, že bych musel být prdlej, abych si vzal psa z útulku a navíc si pro něj jel přes půl republiky, ale hledal jsem. Pak se objevila fotka Sáry a už jsem jel.

Na zpáteční cestě jsme se chvíli přetahovali kdo bude řídit, na dálnici jsme řídili oba.Po příchodu domů maželka prohlásila že to teda v žádným případě, ale večer už byly holky kamarádky. Koupil jsem nový pelíšek. Můžu si ho strčit někam, protože Sára zjistila že na křeslech má víc místa. Spát se mnou taky nechce, nebude se přeci mačkat. Dcera prohlásila, že gaučing ji jde nejlíp.

Dva dny jsem si liboval jak je Sára hodný pes, ani neštěká. Ale není to pravda, do prvního zazvonění návštěvy. Navíc je jí jedno kolik je hodin, není problém si o půl jedný v noci hrát a zaštěkat si při tom. Co na tom, že někdo ráno vstává v půl pátý, to je jeho problém. Zjistil jsem že na otevřený dveře u auta ji dostane každý a nemusí to být ani nejnovější model. Prostě ženská.

Další poznatek byl že má v oblibě provokovat velký psy. Malý ji nezajímaj. Proto okolo plotu s velkými se nosí, nemůže štěkat. Protože zatím přeje počasí a přes cestu máme docela slušnou louku, chodíme "trénovat". Protože 8 metrů vodítka není moc, po prvním vycvaknutí jsem jsem myslel že už ji neuvidím.Problém je v tom, že v okruhu min. 500 metrů nesmí být nic co se pohybuje. Takže nejdřív se ujistit že jsme sami.

Předevčírem jsem si nevšiml v dálce dvou koní, cvak a už jsme beželi. Sára vedla o několik délek protože to bylo proti kopci. Vzdal jsem to, když tu mě ji přihnal zpátky nějaký setr, kterého jsme potom společně vyprovodili k jeho majitelce.

Jsem rád, že mám doma tuhle holku. Co na tom že mě kamarádi říkaj psovode :-) Prostě už je moje a zůstane, i když to je takovej ocásek. Chodí se mnou všude, i na záchod, v autě se perem o volant, v noci si hrajeme, ráno chodím pozdě do práce protože se nemůžem rozloučit :-) Ale to vítání, kroutí se jak lambáda, mám strach že se zlomí. Jo, koupání je taky sranda.

Ještě bych zapoměl, je to strašnej loudil, přesně jak jsem někde četl, tak dlouho na tebe kouká, až to dostane, co na tom že je to suchý rohlík :-) Pamlsky si zahrabává do květináčů, s hlínou to prý víc chutná. Atd. atd. atd.

Ale koukám, že jsem se nějak rozepsal, navíc se blíží půlnoc - čas hraní a taky už mě Sára tlačí na břichu. Ještě pár mejlů a bude vám psát sama.

Přeju Vám všem hezké prožití vánočních svátků, hodně dárků, všechno nejlepší do nového roku i let dalších a ve Vaší práci hodně síly a víc lidí kteří si vezmou k sobě toho nějakého čtyřnohého přítele.

S pozdravem Vladimír Zumr

P.S.
Jedna z mála fotek použitelná, ostatní jsou buď zezadu, nebo rozmazaný v pohybu.