Musím říci, že už jsem zažila hodně výstav voříšků. Některé byly vydařené, jiné méně, na některých naši psi zazářili, na některých ne. Co měly ale všechny společné bylo to, že jsme odjížděli s dobrým pocitem hezky stráveného dne. Výstava v Kralupech byla výjimkou!

Cesta probíhala dobře, jeli jsme jako obvykle vlakem. Když jsme dorazili do Kralup, marně jsme u nádraží hledali modrou turistickou značku, nicméně jsme se doptali a k modré turistické se dostali. Šli jsme tedy po ní, ale stále jsme nevěděli, zda jdeme dobře. Nakonec jsme uviděli spoustu psů a o chvíli později i překážky agility. To už jsme věděli, že jsme šli správně. Bylo už sice po registraci, ale posuzování ještě nezačalo, takže jsme se rychle zeptali, kde se máme zaregistrovat, ostatní vystavovatelé nám ochotně ukázali kam máme jít. U registrace jsme však dostali studenou sprchu. Bylo nám dosti nemilým tónem oznámeno, že bohužel jdeme pozdě. Nakonec se za nás přimluvil místní veterinář, a tak jsme se nemuseli otočit a odejít (i když jak jsme pak zjistili, o nic bychom nepřišli). Začalo posuzování v kruzích.

V kruhu č. 1 byli posuzováni voříšci. Naše barvy zde hájili Nico, Maxík, Billy, Robin, Justin a Arnošt. Justin, Maxík a Arnošt dostali známku velmi dobrá, Maxík s Arnoštem za chybějící zuby a Justin byl podle rozhodčích moc hubený. Dále jsme se dozvěděli, že Arnošta nám blbě vykastrovali (jestli vůbec). Přitom paní Dobrovolná byla u kastrace a u Arnošta je zcela jasně vidět, že ač ještě zcela nemá splasklý otok "kulky" tam nemá. Nico, Billy a Robin dostali známku výborná a postoupili do finále. Nakonec se sice neumístili, ale to nám nevadilo. Co nás vyvedlo z míry, bylo to, že Dominiku rozhodčí upozornil, aby příště psa učesala, když jde na výstavu. Nechápali jsme co tím myslí, až jsme si všimli, že Robin měl na zadní noze šmouhu od bláta. Nečekané, když se výstava koná na blátě.

V kruhu č. 2 se utkali psíci bez PP, tam jsme neměli žádného zástupce. Jak jsem později z katalogu zjistila, nastoupili zde i psi s PP (min. jeden)! Co se dělo tam, jaké byly výsledky, jak se chovala posuzovatelka, nemohu posoudit.

Kruh č. 3 patřil veteránům a štěňatům. Zde nás zastupovali: Bony za veterány a Madla Smradla za štěňata. Z posuzování veteránů se vrátila naprosto "opařená" Štěpka s Boníkem. Ta paní, která si říkala posuzovatelka se na Bonyho zcela opovržlivě podívala a řekla: "Ten pes je úplně vyhublý, vůbec nemá výstavní kondici, já nechápu co takový pes dělá na výstavě!". Štěpka se snažila namítnout něco v tom smyslu, že je to starý pes a už prostě má určité zdravotní problémy. Bezvýsledně. Dále chtěla posuzovatelka vědět datum narození a tvářila se dost nespokojeně, když si Štěpka narychlo tipla alespoň rok (on totiž Bony bohužel u sebe neměl občanský průkaz, když nám ho dovezli do útulku), pak chtěla ještě vidět, zda umí nějaké triky. Když se ani triku nedočkala tak se mu ta "dáma" ještě milostivě podívala do huby a prohlásila: "No tak to je hnus! Jak mám posuzovat zuby, když skoro žádný nemá!?"

Zapomněla už jen dodat ať Bonyho odhodíme k první popelnici a utečeme. Její přístup to ale dával jasně najevo. Asi po celou dobu nepostřehla, že posuzuje veterány, čili staré psy. Psy, kteří už stejně jako staří lidé mají špatné zuby, špatně slyší, pohyb už také není co býval a játra i ledviny už jim tak nepracují, jako dřív. Často jsou proto dosti vyhublí, i když jedí za dva. Přesto všechno jsou ještě plní života, mají radost a chtějí být také součástí dění. Oni nemohou zato, že se o ně v mládí třeba někdo špatně staral, ani za to, že třeba skončili "na stará kolena" v útulku. Tak proč bychom měli našeho maskota Bonyho nechávat doma? Proč by měl být ochuzen o nevšední zážitek a sedět na útulku, mezitím co ostatní by si užívali? Divím se, že dostal vůbec Velmi dobrou, podle těch "keců" bych ho tipla tak nejlépe na Dobrou. Ale co, i kdyby mu dala nedostatečnou, bylo by to jedno. Pro nás Bony, byl, je a bude vždy a jedině Výborný!

Madla dopadla lépe, do finále sice nepostoupila, ale dostala Výbornou a posuzovatelka k ní neměla výhrady, ba naopak jí byla sympatická. Madla samotná nás velmi mile překvapila, normálně je to hyperaktivní střevo, navíc značně nevychované, ale zde se chovala nadmíru slušně. A to dokonce i ve vlaku a na nádraží. Madla má jeden nepříjemný zlozvyk, a to honit auta. Všichni jsme čekali, kdy se Madla rozhodne "chytit vláček za kolečko", ale ona nic. Chovala se vzorně a nic neprovedla.

Po té co byla posouzena i Madla jsme se sebrali a odešli. Vlak nám jel sice až za 2 hodiny, ale neměli jsme náladu déle setrvávat na výstavě. Poseděli jsme raději v prostorách nádraží, které je velmi pěkné, pojedli svačinky, udělali pár snímků a jeli domů. To nádraží byl bohužel asi jediný pozitivní zážitek celého dne v Kralupech.

Co se týče hodnocení celé výstavy, neměla úroveň. To že jsem se neztotožňovala s výsledky voříšků, to není podstatné. Posuzování voříšků je velmi subjektivní, každý upřednostňuje jiný druh psů. Co ale podstatné je, je chování pořadatelů a posuzovatelů. To bylo v Kralupech arogantní a nepříjemné. Ať se na mne nikdo nezlobí, máme za sebou s útulkem již dost výstav i jiných akcí, ale aby se na nás někde křičelo nebo aby se o psech (nejen těch našich) říkalo "To je hnus!", na to nejsme opravdu od jinud zvyklí. Nedovedu si představit, že by se něco takového stalo třeba v Praze nebo v Chlumci.

To je tak vše k této výstavě. Myslím, nejsme jediní, kteří nebyli spokojeni s výstavou. Všem těm bych chtěla vzkázat, aby si z toho nic nedělali. Nejkrásnější voříšek na světě je přece ten váš, právě proto, že je váš. Nic na tom nezmění posudek z Kralup, ani odjinud. A co dodat na závěr? Snad jen: "Kralupy?" - "Nikdy více!"

Eva Treschelová

Ahojky! Čtu si Váš komentář ke Kralupské voříškiádě a jsme ráda, že nejsem jediná, kdo má takovýhle názor na tuhle akci. Bohužel mi zrovna nefachčí stránky (a asi chvilku nebudou) takže zatím nemůžu nikde zveřejnit článek... ale alespoň Vám napíšu sem... buďte rádi, že jste nezůstali na další soutěže... tam byl totiž přístup ještě asi milionkrát horší, než ve výstavnim kruhu, který se ani mě (ačkoli jsme skončily 3.) příliš nezamlouval. V soutěži o Šikulku se zakázaly používat prvky z Tance, takže jediný co vlastně psi směli bylo štěkat na povel (i když tohle je podle mě taky dost sporný). Posuzování Poslušnosti úplně mimo a co se týče mladého vystavovatele atd... tak už ani není o čem mluvit. Snad si z této akce nevezme nikdo příklad a příště si všichni užijeme tak super den, jaký jsme si od akce slibovali.

Karin a Magic Sandy

Ahojte! Moc děkujem za vzkaz na stránkách... Těší nás to! A jsem také ráda, že máte tak "super" názor na Kralupy jako my... Bylo to tam opravdu hrozné. Máte moc hezký stránky! A pejsky taky super. Jste fajn holčiny, že se o ty pejsulíky takhle hezky staráte! ...

Ahojte Aneta a Šiva

Čauky! Heh opět se přidávám k pisatelům "kralupákům". Já osobně tam nebyla, ale kamarádky, Karin a Nety, mi vše barvitě vylíčily. Je celkem škoda, že ta akce neměla úroveň. Karin vždycky tvrdí, že voříškiády jsou supr sranda... tisíckrát lepší než kdejaká normální výstava... já to nemohu posoudit, protože mám pesana s PP a vystavuji normálně (a po pravdě mě to moc nebaví). Přeji Vám ať se mají pesani moooc pěkně a taky, ať si užijete spousty mnohem lepších akcí! ...

Mišák a Charon