aneb Dobří lidé ještě žijí

Koncem ledna roku 2005 se v našem útulku objevil mladý pes dobrman. Ale nebyl to jen tak ledajaký dobrman. Byl to krásný pes modré barvy, která sice není v ČR uznána, ale přesto je velmi krásná. Dali jsme mu jméno Sony. Všichni jsme ho měli rádi, ale nejvíce přirostl k srdci mě a Janče. Jak už to bývá u krásných psů v útulcích, naše společné chvíle netrvaly dlouho. Asi si říkáte, že je dobře, že našel tak brzy nový domov. I my jsme si to mysleli.

Přišla paní, že shání malého pejska do bytu. Nakonec se přišla zeptat na "toho dobrmana v zádu". Spustila, jak měli pitbulku a jak o ní přišli, že jim jí otrávili a syn jak je z toho smutný a jaký jsou lidi svině, že něco podobného udělají atd. Nakonec si pro Sonyho druhý den přišla a my doufali, že se Sony bude mít dobře. Až po nějaké době jsme se dozvěděli, že dotyčná dáma žije s jedním "starým známým", kterého bychom raději neznali. Už měl z útulku 2 psy. Jednoho posílal na lidi, štval ho proti sousedům. Jak pes dopadl se jen domníváme, ale pravděpodobně ho museli nechat utratit pro agresivitu. Druhého psa vyhodil po asi dvou letech i s bývalou přítelkyní. Ta ho tedy alespoň odvedla zpět k nám. Fena měla propadlé očkování a pár kilo navíc by jí taky neuškodilo. Mimo jiné Sonyho si pořídili zhruba týden po té, co se předchozí fena objevila v útulku. Nová přítelkyně - nový pes.

Jednoho dne jsem přišla jako obvykle do útulku, procházela jsem kotce a z jednoho z kotců na mě koukal dobrman. Viděla jsem sice jen hlavu, ale poznala jsem Sonyho. Měla jsem radost, že ho vidím, ale jen do té doby, než jsem uviděla jeho nohy. Kolena se mu téměř dotýkala země, celou záď měl pokleslou a páteř byla vychýlená. Pes byl šíleně vyhublý, strašně sešlý, ale přesto dával najevo radost, že někoho vidí. Pohled to byl zoufalý.

Co se stalo? To ví jen Sony a ten nám to bohužel nepoví. Dotyčná dáma psa někomu dala. Pes byl přivezen od bezdomovce, který bydlel někde v garáži. Ten tvrdil, že psa koupil již v tomto stavu. Vlastně nebylo ani tak důležité co se stalo, jako co bude se Sonym dál?

Sonyho příběh byl zveřejněn v novinách a v televizi. Po odvysílání reportáže se ozvalo mnoho lidí, kteří se nabídli, že by Sonymu přispěli na operaci nebo mu poskytli nový domov. Jeden pán se dokonce nabídl, že by zaplatil celou operaci. Jen pro orientaci operace páteře se pohybují v cenách okolo 20000,- Kč a to je částka, kterou si útulek pochopitelně dovolit nemůže. Zájem lidí byl opravdu veliký. Dne 27.10.2005 odjel Sony do nového domova.

Jeho problémy byly způsobeny nějakou degenerativní změnou, která způsobila skřípnutí páteře a Sonyho bolesti. To znamená, že za jeho pohybové potíže sice nebyli zodpovědní bývalí majitelé, ale nic to nemění na faktu, že Sony měl být již dávno u veterináře, ani že byl zanedbáván po fyzické i psychické stránce. Nechat psa ležet bolestech, bez vody a potravy na opuštěném dvoře, to je stejně ubohé, jako kdyby mu tu páteř zlomili. Dnes už je Sony po operaci, chodí podstatně lépe než dřív a hlavně má milující rodinu. Spinká v posteli, chodí na "zdravotní procházky", má novou kamarádku a naději na nový, lepší život. Nezbývá nám, než Sonymu popřát, aby se co nejdříve uzdravil a aby si své nové báječné rodiny užíval co nejdéle.

Možná se ptáte, zda se tomuto smutnému příběhu dalo předejít? Těžko říci. Odhadnout zodpovědnost nebo spíše nezodpovědnost budoucích majitelů je někdy téměř nemožné. To je problém, se kterým se setkávají nejen útulky, ale i chovatelé čistokrevných psů. Přijdou lide, kteří vypadají velmi slušně, působí zcela normálním dojmem, naslouchají radám a informacím…Odvezou si pejska a vše se zdá v pořádku. Pak se ale pejsek objeví někde, kde "nemá co dělat", v útulku, uvázán v lese atd. Když se podaří zjistit majitel, scénář bývá stejný. V tom lepším případě majitel říká že psa někomu dal nebo prodal (jméno samozřejmě neví a opak se mu dokazuje špatně) v tom horším případě zavěsí telefon nebo řekne, že ho otravujeme. I spousta renomovaných chovatelů vám přizná, že ne všechny budoucí majitele svých odchovů odhadli správně.

Všem lidem, kteří se o Sonyho zajímali a nabízeli mu jakoukoliv pomoc patří velký dík. Je hezké vidět, že mnoha lidem není lhostejný osud zcela neznámého psa, který se ocitl v nouzi. Ještě jednou Vám všem patří náš, ale hlavně Sonyho dík.

Fotogalerie: