Centrum pro zvířata v nouzi - při ZOO v Ústí nad Labem

Před pár dny jsme dostali dopis, který nám udělal velikou radost. Cítili jsme z něj opravdu lásku k našemu bývalému svěřenci Ťapíkovi. Moc za něj děkujeme a dáváme vám ho také k přečtení:

Vážení přátelé a milovníci zvířátek,
dne 6.3.2005 to byl rok, co jsme si od Vás z útulku přivezli malého černého starého křížence Ťapíka a chtěli bychom se vám pochlubit, jak se nám společně daří.

Ťapíček byl ze začátku velmi tichý společník, dobré dva měsíce ze sebe nevydal jedinou hlásku, nezaštěkal, nezavrčel, už jsme si málem mysleli, že neumí štěkat. Ťapík nás jen zvědavě pozoroval a snažil se uvěřit tomu, že přeci jen dostal domov. Nicméně byl velmi milý, přítulný, hodný a mazlivý (a to je doteď).

Jednou jsme přišli domů a za dveřmi se ozýval hlasitý štěkot a vřeštění, byli jsme moc překvapeni a měli jsme z toho velikou radost. Konečně bylo vidět, že si na nové prostředí zvykl a začal si svůj domov hlídat.

Je stále dost čiperný a veselý, nikdo by mu nehádal jeho vysoký věk. I když zdravotní probémy se začaly už hlásit. Chudinka maličký má velké problémy s prostatou. Na veterině mu našli malé cystičky a tak zatím baští antibiotika a uvidí se co bude dál.

Žijeme spolu v souznění a pohodě. Jezdíme společně na výlety a k rodičům na venkov, kde se kamarádí s pejsky našich rodičů a dokonce i s kočkami. Také tam rád pobíhá po zahrádce a polehává v trávě na sluníčku.

Jsme moc štastní, že ho máme. Je to náš milovaný člen domácnosti, který se každý večer, když se usadíme k televizi, chodí tulit a mazlit.

Chtěli bychom vám poděkovat, že jste jeho fotku zveřejnili na internetových stránkách, protože jsme vděční za to, že jsme si ho molli vzít. Nebýt jeho nebyl by náš život tak pestrý a veselý. Ťapíček je opravdová velká psí osobnost.

Tímto vás srdečně zdravíme a do obálky přidáváme CD na kterých je pár foteček, které vás snad potěší.

Eva a Petr Tlapákovi a náš Ťapíček.