Pro majitele těch nejrozmanitějších a nejroztomilejších voříšků a čtenáře časopisu Náš miláček a Svět psů není jistě žádnou novinkou, že se dne 12. 5. 2002 konala na pražském Hagiboru výstava s názvem Pražský voříšek 2002.

Náš útulek se zúčastnil této výstavy již v loňském roce, kdy jsme slavili velký úspěch s pejskem Robinem, který získal titul nejkrásnějšího psa výstavy (a tentokrát myslím opravdu “psa” jako psa, tedy mužské pohlaví). V závěrečné soutěži ho trumfla pouze jedna psí dáma, která se tím pádem stala Pražským voříškem 2001 se svým krásným puntíkatým kožíškem měla na tento titul bezesporu právo. A o tom, jak jsme si vedli s našimi voříšky na letošním ročníku, bychom Vás chtěli informovat právě v tomto příspěvku.

Téměř na každou výstavu je nutné se předem přihlásit. S přihlašováním pejsků z útulku to však není zas až tak jednoduché. Nikdo totiž neví, kdy jaký pejsek najde nový domov, zda-li ještě bude v den výstavy v útulku a má-li tedy vůbec cenu pejska přihlašovat. Přestože jsme úmyslně nechávali přihlašování našich voříšků na poslední chvíli, dva z nich stačili do dne výstavy najít nové páníčky. A tak jsme nakonec vyjeli v trošku jiné sestavě, než jsme původně předpokládali, ale to vlastně nikomu z nás vůbec nevadí.

V sobotu, den před výstavou, absolvovalo všech pět našich “výstavních hafanů” koupací proceduru a v neděli brzy ráno jsme již všichni (jelo nás 9 lidí - jako “vedoucí” paní Dobrovolná - a již zmíněných 5 psů) nedočkavě postávali na nádraží a očekávali vlak do Prahy. S nadějí jsme pohlíželi na oblohu a doufali, že z předpovídaného deště nakonec přece jen nic nebude. Počasí se však tentokrát nad námi neslitovalo, a již když jsme seděli ve vlaku, začalo vydatně pršet. Déšť neustal, ani když jsme dojeli do Prahy.

Místo prosluněného hagiborského stadionu z loňského roku nás tentokrát přivítal rozbahněný trávník a zmoklí páníčci se svými mokrými miláčky. Ani naši psí svěřenci nevypadali o nic lépe. Naše zkrášlovací snahy smyl déšť a okolo nás pobíhali jen mokré, ale i přesto stále veselé chlupaté kuličky.

Když začalo posuzování v kruzích, již jen poprchávalo a v poledne dokonce i na chvilku vysvitlo sluníčko.

Program výstavy byl bohatý, ale kdo se přeci jen nudil, mohl se jít skočit podívat vedle, jakým skvělým způsobem lze také trávit se svým psem volný čas, protože současně s výstavou probíhalo i MR kříženců a psů bez průkazu původu v agility.

Naši pejsci se chovali v kruzích báječně, jen možná Terka nebyla příliš nadšená z toho, že musela ukazovat zoubky panu rozhodčímu. Kdo ví, co prožila před svým příchodem do útulku.

A jak jsme dopadli? Nejlépe si vedl pejsek Ájík, který vybojoval titul nejkrásnějšího veterána celé výstavy. Pro nás však byli vítězi všichni naši voříšci, již jen pro to, že se po celý den chovali tak vzorně a přestože nebylo zrovna nejlepší počasí, zvládli všechno na jedničku.

A co dodat na závěr? Jen možná to, že v době psaní tohoto příspěvku všech pět našich účastníků výstavy voříšků stále čeká na nového pána. Ať už je to Pajdík, Lussynka, Terinka, Ájík nebo Betynka, všichni bez rozdílu čekají na lásku, kterou jim může poskytnout jen vlastní páníček.

Nejvíce se přimlouvám za naše dva veterány Ájíka a Lussynku. O starší pejsky je totiž bohužel stále malý zájem, přestože právě oni by si zasloužili naši největší pozornost. Není asi náhodou, že právě Lussynka je právě v útulku ze všech psů nejdéle. Proč se ale jen kvůli věku neujmou bezproblémového a pohodového psa, jakým je například přávě Lussy? Asi by stálo za to, trochu se nad tím zamyslet, nemyslíte? A Ájík? Kdo by nechtěl mít doma šampióna?

Ještě bychom chtěli poděkovat pořadatelům výstavy, časopisu Náš miláček a Svět psů, kteří věnovali výtěžek z akce právě našemu útulku.