Proč vlastně vznikla tato soutěž? Z recese, jako reakce na víceméně snobské prostředí opravdových výstav "ušlechtilých psů"? Na pomoc a propagaci psích útulků? Nebo jako upozornění na pohnuté osudy některých našich čtyřnohých přátel? Od každého zřejmě trochu.

Dnes je to již tradiční setkání, příjemný a veselý den. Soutěží se, ale zdaleka ne tak urputně, jako na opravdové výstavě psů. Majitelé voříšků se na sebe většinou usmívají a pro jejich pejsky je to neobyčejný zážitek. Letos se tato soutěž přestěhovala z pražského Hagiboru do areálu 246. ZKO Praha 4 - Jižní Město.

Již četba výstavního katalogu je dokladem zvláštního smyslu pro humor i vztahu mezi voříšky a jejich majiteli. Některá jména pejsků jsou skutečně originální. Namátkou vybírám: "Prdlinka, Houba, Mikuláška, Brutální Nikita (objevuje se na výstavě každoročně a tahle milá bílá fenka není ve skutečnosti brutální ani trochu...), Šmudlík, Teodor, Pinokio, Padre, Melichar, Bazalka a další. U některých jmen majitelé uvádějí i krátké charakteristiky svých miláčků: Bob - nejkrásnější blonďák, Rex - kníže Igor, Car - Všeradický trpasličí ovčák, Kryšpín Rybář, Čert - povaleč postelový, Figo - irský vlkodav bonsaj, Filip - kokrsetr, Dáša - jihočeská směs, Lord von Kontejner. Majitelé fenky Lízy dokonce do rubriky "otec a matka pejska" napsali sami sebe. A aby byla adopce zřejmá, napsali za svá jména poznámku "člověk".

Musím se ale přiznat, že nejsilnějším zážitkem pro mne bylo vítězství nenápadného křížence, který byl v katalogu uveden jako "Broček" a soutěžil v kategorii o nejlepšího veterána. Tento šestnáctiletý pejsek je vlastně na konci své cesty a jeho zřejmě posledním trvalým bydlištěm je útulek pro opuštěná zvířata v Ústí nad Labem. Vzhledem k svému věku má pramalou naději, že by se ho ještě někdo ujal. Přesto však Broček rozdává radost a působí veselým dojmem. Možná by se někdo mohl podivit jeho šátku a kšiltovce.

Tyto drobnosti však dokazují, že naštěstí nezůstal sám. Spolu s Bročkem totiž jako každý rok přicestovala výprava děvčat z Ústí nad Labem. Letos přivezly ukázat sedm svěřenců tamního útulku. Je třeba ocenit, že výprava v modrých tričkách dorazila komplikovaně vlakem a autobusem. Jak mi jedna z dívek prozradila, o pejsky se starají bezplatně a ve svém volném čase. Na cestu vlakem děvčatům finančně přispěl městský úřad.

Měl jsem radost, když jsem viděl, kolik pytlů krmení pro pejsky děvčata získala od sponzorů v různých soutěžích. Ještě větší radost jsem měl, když slečna Radka Dočekalová se svou fenkou Daisy obhájila svoje loňské vítězství v kategorii "Šikula" a pytel s krmením, který vyhrála, ihned věnovala útulku. Jak jsem také zjistil, mnoho vystavujících jsem znal již z loňských ročníků této soutěže. Své umění například opět předvedl drobný účastník "pomocné tlapky". Tito pejsci jsou speciálně cvičeni na pomoc osobám upoutaným na invalidní vozík.

Soutěžilo se v několika kategoriích. Již zmíněný "Šikula", Nejlépe upravený pes, Vítěz třídy veteránů, Nejlepší pár a titul nejvyšší - Pražský voříšek 2003. Těmto soutěžím však předcházelo individuální posouzení rozhodčími. Každý pejsek byl ohodnocen ve své třídě. Poděkování patří nejen Honzovi Musilovi za velmi příjemné a citlivé moderování soutěží, ale také všem třem rozhodčím.

V kruzích se letos objevily bez nadsázky mimořádné osobnosti zdejšího kynologického světa. Dr. Ing. Jaromír Dostál, Csc. Jeden z našich nejznámějších vědeckých pracovníků v oblasti genetiky a zoologie a uznávaný rozhodčí. Ing. Libuše Brychtová, chovatelka, kynologická publicistka, která několik let úspěšně působila jako poradkyně pro chov naháčů a renomovaná rozhodčí pro exteriér, Ing. Kateřina Bečková. Ta se věnuje chovu plemen skupiny molossů.

Každý přihlášený pes byl během předvedení v kruhu posouzen, ohodnocen a vítězové tříd postoupili do závěrečných soutěží. Titil nejvyšší nakonec získal sympatický a veselý kříženec teriéra a jezevčíka, dvouletý pískově zbarvený Jim. Jak uvedl jeho majitel, pan Tomáš Jarolímek, Jim je "nalezenec", který si svoji rodinu tak nějak nalezl sám... Soutěže skončily, poháry a ceny byly rozdány. Většina pejsků odešla se svými pány do svých domovů. Těch sedm (už jenom pět, Trini a Beníka si tam vzali) zbývajících se vydalo na zpáteční cestu do útulku. Díky sympatickým dívkám se dostane i těmto psům pohlazení a lidské pozornosti. Přemýšlel jsem o tom, že ne každému z nás v mládí dovolili mít psa. Toto je možná jedna cesta.

Děvčata obětují svůj čas a jak jsem po chvíli zjistil, tuto sobotu svým pejskům obětovaly ještě něco navíc. Na cestě z výstavy jsem potkal ústeckou skupinu, která doslova vláčela pytle s krmením pro jejich pejsky směrem k nádraží. To vše v úmorném vedru... Chápu, že finančních prostředků ve veřejném sektoru je málo. Zvláště, když třeba zrovna platíme miliardové částky za stupidní televizní stanici, tlačící měřítka obecného vkusu kamsi do suterénu... Nezbývá tedy, než doufat, že se příští rok nalezne sponzor, který by byl ochoten zajistit dopravu autobusem několika dívkám a pejskům z útulku. Myslím, že si to opravdu zaslouží...