Milí pracovníci ústeckého útulku,

chtěla bych se s vámi podělit o radost, kterou mi neustále přináší moje čtyřnohá přítelkyně Týna, kterou jsem si přivezla z vašeho útulku. Týnu jsem našla na internetových stránkách ústeckého útulku a 21.04.02 jsem si domů (tj. do Poděbrad) přivezla takovou dlouhonohou, nesmírně milou a již od prvních chvil ke všem neuvěřitelně přátelskou chlupatou kouli.

Z ní se po ostříhání "na knírače" stala mladá krasavice - tak 80% středního knírače + zbytek něčeho, co nám nejvíce jak postavou a dlouhýma nohama, tak i temperamentem připomíná chrta. Musím říct, že kamkoli přijdeme, jsem silně zastíněna krásou (a možná i povahou) Týny. Škoda, že z fotografií, které vám zasílám, nemůžete vidět, jak dlouhé má řasy, které jí všechny ženské nepokrytě závidí. Jednoduše shrnuto, získala si okamžitě i ty největší pochybovače z řad mého příbuzenstva a kamarádstva. S Týnou jsme si na sebe zvykly asi hned v den návštěvy útulku, kdy se vrhla k plotu svého kotce, aby nás přivítala, kdy jsme spolu poseděly ve společenské místnosti útulku a kdy mi před útulkem naprosto dobrovolně a suverénně nastoupila do auta. Zdá se, že je asi zřejmě jednou z těch výjimek mezi pejsky, kteří se dostanou do útulku, protože špatné zkušenosti s lidmi pravděpodobně nemá, alespoň soudě podle jejího kamarádění se s každým, koho potká.

Jinak musím říci, že vcelku bez problémů poslouchá a je velmi učenlivá. Samozřejmě že má, jako ostatně my všichni, svoje mouchy - s ptáky všeho druhu a velikosti kamarádka určitě nikdy nebyla a nebude (a tak jsme musely období vyvádění ptáčat zvládnout na řemínku, teď už umí lítat, před Týnou včas uletí a Týna zase běhá navolno). Je to také velmi společenský pejsek, což se příliš neslučuje s tím, když musí někdy zůstat doma sama, to se pak občas pustí i do nábytku. Naštěstí mám milé sousedy - pejskaře se stejně starým psím kamarádem - a tak tahle nerozlučná dvojice tráví mojí pracovní dobu společně.

Je také velkou kamarádkou 3 jezevčíků mých rodičů, hlavně toho nejmladšího, se kterým tropí na zahradě pěkné lumpárny. Nejšťastnější ovšem je, když může být pořád se mnou, a tak spolu jezdíme na návštěvy, chodíme ke kadeřnici (tedy k té mojí), posedíme s kamarády v restauraci nebo v hospůdce, chodily jsme ke koním. Chtěla bych vám všem popřát hodně štěstí ve vaší záslužné práci, co nejvíc šťastně "udaných" pejsků a novým majitelům tolik radosti z jejich vděčného kamaráda, jako já mám z Týny. Ještě jednou díky a všechny vás zdraví