Pejsek Reny, kterého jsme na našich stránkách nabízeli od poloviny letošního roku, to neměl s hledáním nového domova lehké. Ne, že by o něj nebyl zájem, ale poměry, ze kterých přišel, se na něm značně podepsaly. Jeho strach z lidi byl obrovský. Nebylo ho možné dostat z boudy v kotci a většina zájemců o jeho osvojení ztroskotala už na tom, že neměli šanci si ho odvést. Následující příspěvek je od lidí, kteří se nenechali odradit a přistoupili k tomu, že si Renyho odvezou "v narkóze".

Dobrý den, je to již měsíc a kousek, co jsme si z Vašeho útulku ovdedli/odvlekli do Prahy našeho/vašeho Renyho. Cesta proběhla v rámci možnosti v klidu, ale první zádrhel byl při výstupu z auta. "Omámený" Reny se mi vysmekl z ruky a málem (zaplaťpánbuh) i z vodítka. Kdyby se mi vyvlíkl, neměli bychom žádnou šanci. Proto jsem bral celkem v klidu, že se mi zakousl do ruky, jelikož jsem ho mohl lépe zpacifikovat do deky a předat přítelkyni, která ho odnesla v náručí (poprvé a naposled) domů. Viděla nás nějaká paní se dvěma psy a málem nás usmažila pohledem, než jsme jí vysvětlili, že "domestikujeme bezdomovce" z útulku. To bylo hned ťuťu-ňuňu, jak jsme hodní. Báli jsme se, jak se budou snášet s naším basenjíkem Rustym, který "vyjíždí" na kohokoli, kdykoli. A světe div se, proběhlo to úžasně. Chlapci na sebe štěkli, zavrčeli a byl klid. Od té doby se od sebe nehnou (vyjímka byla, když musel Reny do vany).

A teď k Renymu:

Stále se bojí, když stojíme, ale pokud si sedneme, tak nás může ukousat radostí (budí nás nejpozději v 7:00 hod přesně). Jídlo papká naprosto v klidu a v loudění už také nezaostává. Čůrá a kadí na noviny, ale trefuje se!! Venku jsme ještě nebyl, jelikož se nedá chytit na vodítko.

Zkrátka, doslova každý den, vidíme nějakou změnu a jak si na nás zvyká.

S pozdravem
David Kauzal