Logo centra
 
Centrum pro zvířata v nouzi - při ZOO v Ústí nad Labem
 
 
Prosba od Marcely Procházkové

Prosím o pomoc!!!
Dne 23.5.2003 nad ránem se v Čelákovicích ztratil dvouletý kocourek, kterého jsme si pořídili na 3. umisťovací výstavě v Lucerně, kocourek je velmi drobné postavy a ustrašené a vyděšené povahy. Je bílo-mourovatý, tvářičku má z poloviny bílou a polovinu hnědou.
ODMĚNA.
Marcela Procházková (marci_p@email.cz)
tel. 607 53 84 86
nebo 728 12 74 77
Votroubkovi-Procházkovi
Lipová 810, Čelákovice
Díky.
 
Toto je vyprávění o tom,
"Jak jsme se našli


Je krásné sobotní odpoledne 26. 4. 03. Náhle přišla SMS: zítra 10-17h – Lucerna – mramorový sál – 3. celostátní výstava opuštěných kočiček – přijeď Magda. Tak jsem naplánovala výlet s přítelem a sedmiletou dcerkou Soničkou. Při našem odjezdu nás babička (moje maminka) upozorňovala: „Né, aby jste nějakou kočku přivezli!“ Po příjezdu na výstavu 27. 4. 03 asi kolem 12 hodiny, jsem našla svou přítelkyni (kočkařku) Magdu. Magda najednou povídá: „Tak co, kterou mindu jste si vybrali? No, vezmete si nějakou, né?“ Já na to, že bych ráda, ale nevím co na to můj přítel Pája. Když jsem mu tento návrh řekla byl okamžitě pro. Největší nadšení pro budoucího nového člena rodiny projevila naše Sonička. Pak nás začalo hryzat svědomí co na to naše babička, nakonec zvítězilo nadšení.

Tak jsme začali vybírat , to nejvhodnější kočičí stvoření. Nebylo to jednoduché, vzhledem k tomu, že je nás doma poměrně dost:4 dospělí, 1 dítě, 2 psi, 1 kočička, morče a křeček. Bydlíme sice v rodinném domku s dosti velkou zahradou, ale i tak je nás plný barák.

Nejdříve jsme si vyhlédli Sněhulku, ta byla zamluvená, až prý do 16 hodin a to jsme neměli čas čekat. Pak jsme si vybrali Míšu, tu si bral těsně někdo před námi, tak jsme se tak rozhlíželi a najednou to uviděli. Bylo to vyděšené, bílomourovaté a schoulené v co nejmenší klubíčko. Na klícce to mělo cedulku Vojtík, věk necelé dva roky, kocourek, kastrát atd… Největším nadšením opět zavládla naše Sonďulka, tak jsem vytáhla z peněženky poslední peníze a šla vyřídit papírové formality. Dcera s přítelem se mezi tím snažili získat Vojtíkovo srdce a důvěru.

Po vyřízení všech nutných formalit, jsme si uvědomili problém. Jak ho odvezeme domů? Tak kamarádka Magda navrhla pytel. Když byl Vojtíšek vyndán z klícky nejdříve jsem si ho vzala do náruče já a bez pytle. Byl chudinka celý vyděšený a tak šíleně hubeňoučký a droboulinký, že jsem myslela, že je to malé kotě. Pak mi ho paní Sylvie se svou kolegyní pomohly dát do pytle. V pytli si ho vzal do náruče Pája, Vojtíšek se nevzpouzel.

Jelikož k nám do Čelákovic jezdí mašinka z Masarykova nádraží, byli jsme tam z Lucerny za pár minut. Vlak nám jel téměř hned. Z vlaku jsme zavolali babičce, aby pro nás přijela, s výmluvou na Soničku, že jí bolí nohy. Od okamžiku, kdy babička uviděla, koho jsme si to přivezli, nepromluvila na nás ani slovo a doma s námi nemluvila ani klika od dveří.

Po příjezdu domů jsme Vojťulínka dali do pokoje, do kterého ostatní zvířata moc nechodí (jen výjimečně), ale my se tam zdržujeme nejvíce. Celé odpoledne prospal v pokoji na sedačce zachumlaný v dece, až do předvečera. První večer proběhl ve stylu seznamování. Ráno po první noci jsme lovili Vojtíška zpod sedačky, vůbec se nebránil ani nevzpouzel. Protože bylo velmi teplé počasí a já s přítelem chodíme do práce, tak aby se Vojtíškovi nic nestalo, dostal kšíry a asi 3 metrové vodítko, které mu nebrání v prozkoumávání pokoje, za nejbezpečnější místo v pokoji považuje koutek se svojí dekou na sedačce. Já sedávám vedle něj, takže celý večer máme spolu nejen vizuální kontakt.

Třetí večer jsem dostala strach, že nic nebaští a hlavně ani nepije, tak jsem volala Magdu co dělat? Ta radila namočit prst a otřít o čumáček, to jsme zkusili ale Vojtínek na to nereagoval. Na to Magda začala lovit v literatuře, avšak já mezitím psychicky nevydržela a natáhla do stříkačky vlažné mlíčko a nastříkala to Vojtíškovi do tlamičky, ten na to zareagoval slastným mruk, tak jsem to zopakovala. Poté slastně a spokojeně usnul.

Ráno mne probudil jeho naříkavý mňukot (zapadl za sedačku), tak jsem ho opět vylovila, nasadila kšíry a celý den prospinkal na sedačce, když jsem přišla z práce, zjistila jsem, že určitě baštil (spočítala jsem granule), napil se a vyčůral (do bedýnky) a vykakal (vedle - no nepovede se všechno na 100 %). Za dalších pět dnů (to už je u nás týden a den), je znát další pokrok, baští převážně večer a v noci, na záchod chodí naprosto vzorně a během minulých dnů si začal hrát, je sice jen na svém místečku na sedačce v obýváku (sám si ho vybral), ale začíná být zvědavý a jeví zájem o to co se kolem děje. Jednou denně chodíme ven (Vojtíšek je na kšírkách a na vodítku a nosí se v mém nebo Pájově náručí), ale při každé další takovéto vycházce, která trvá asi 5-10 minut, je znát zlepšení.

Venku se seznámil s naší 10letou kočičí dámou Mindou a roční psí slečnou Kačenkou. Obojí proběhlo v naprostém klidu. Minda je naprostý kliďas, zato Kačulka je divoch (chce si s každým hned hrát a podle ní jsou všichni na světě jen proto, aby se jí věnovali a obveselovali jí), ale zvládli jsme to v pohodě.

Když byl s námi asi deset dní, nakoupila jsem pro Vojtíška 3hračky (malou kožešinovou myšku, míček s rolničkou a míček s malými jakoby bodlinkami). Nejdříve sklidila největší úspěch myška, přežila pouhých asi 15minut. Během těchto několika málo minut se z ní stal rozervaný a oslintaný, nepopsatelný zbyteček čeho si (cucky byly po celém pokoji, nevadí už máme koupené další). Pak byl tak rozdováděný, že se nechtěl nechat ani pohladit (seknul mě drápkem a kousnul), tak jsem ho nechala být, asi po pěti minutách přišel sám a dožadoval se mazlení takovým způsobem, že to nešlo odepřít (strkal hlavičkou do brady, zatínal drápky), jakmile jsem ho pohladila přestal a uvelebil se mi na klíně a předl tak nahlas, že jsme se s partnerem skoro ani neslyšeli. Pokud není zrovna nikdo po ruce kdo by se s ním mazlil, mňouká tak nahlas, že jsme se ze začátku (než jsme na to přišli), vždycky lekli co se děje. Jakmile je ale někdo už u něj, mňouká jenom malinko jako když říká: „Tady jsem, tak nezapomeň proč jsem si tě zavolal, doufám, že víš co máš dělat (mazlit se semnou), tak to neodkládej.“

Další novinkou je, že si sám řekl, že chce k nám do ložnice, takže začal poznávat další pokoj. Jinak je Vojtíšek úžasně hravej a mazlivej kocourek. Dnes po třech týdnech, co je Ťulínek náš a my jeho, běhá už bez kšírek a bez vodítka suverénně po bytě a i když jsou dveře otevřené, ven na zahradu si netroufá, ale dokud sám nebude chtít, ať dělá jak chce.

Přes den je stále někdo doma a po obědě chodí domů naše sedmiletá dcera, která ho také moc miluje, ale přesto je velmi rozumná a ví, že Vojtíšek chce nejenom mazlit, ale také odpočívat. Také mu po domluvě se mnou dává baštit. Myslím, že jsme si vzájemně padli do oka, hodně se mazlíme a máme se rádi a zažíváme spolu spoustu legrace. Je nám spolu moc dobře.

NYNÍ SE TENTO KOCOUREK HLEDÁ! ... volejte 607 53 84 86 nebo 728 12 74 77 ... nabízíme odměnu!

Marcela Procházková


 
Kontakt do útulku: utulek(zavináč)utulek-ul.cz
Kontakt na správce stránek: webmaster(zavináč)utulek-ul.cz
21. 09. 2017
01:47