V tomto příspěvku bychom vás chtěli stručně seznámit s problematikou očkování vašeho čtyřnohého svěřence - pejska nebo kočky, ať už jste si ho pořídili z našeho útulku nebo jinak.

Vakcinace psů
V součastné době se psi vakcinují proti těmto infekčním chorobám: vzteklina, psinka, parvoviróza, infekční zánět jater, leptospiróza, infekční kašel, lymeská choroba, koronaviróza a tetanus. (Popis uvedených chorob přineseme v některém z příštích příspěvků.)
Jediné povinné očkování v České republice je očkování proti vzteklině. Je povinné pro psy starší 6 měsíců a musí se každý rok je zopakovat. Ostatní očkování není povinné, ale protože jde o některé choroby smrtelné pro naše miláčky, je jejich vakcinace nezbytná. Jedná se zvláště o nebezpečné choroby: psinka, parvoviróza a infekční hepatitida. Leptospiróza je rovněž onemocnění velmi vážné. Tetanus je onemocnění ve většině případů smrtelné, ale jeho výskyt je vzácný.

Kdy k veterináři? Většina lidí se domnívá, že je vhodné si nechat nový přírustek prohléhnout hned po získání. Ale ve skutecnosti je daleko výhodnější počkat 7-10 dní, během kterých si na nás kotě či štěně zvykne a navíc je možné tuto prohlídku spojit s přeočkováním. Tato doba je vhodná proto, že pomine vliv stresu z nového prostředí, který by mohl snížit efekt vakcinace a proto, že inkubační doba většiny infekčních onemocnění je 7 dní (zde se projeví onemocnění, které si zvíře přineslo od původního majitele). U štěněte nebo kotěte spolehlivou ochranu poskytne až opakovaná vakcinace, provedená po 12. týdnu života, je také rozumné počkat s návštěvou míst s velkou koncentrací psů po této době.

Vakcinační schéma
Dneska se většinou používají kombinované vakcíny, takže jednou aplikací je poskytnuta ochrana proti více nemocem. První aplikace se v chovech se zvýšeným rizikem aplikuje ve věku 6-7 týdnů stáří štěněte. Vakcinuje se proti parvoviróze v kombinaci s psinkou a koronavirózou. Přeočkování se provádí za 2-3 týdny po první vakcinaci.
První aplikace v chovech s dobrou nákazovou situací se provádí v 8-9 týdnech věku štěněte. Vakcinuje se proti parvoviróze, psince, hepatitidě a parainfluenze. Další kombinací je koronaviróza a leptospiróza. Nutné je provést revakcinaci po 3. měsíci věku štěněte. Tento postup je nezbytný, protože ve věku 3 měsíce je štěně schopno takové produkce protilátek, které je ochrání do dalšího očkování. Nutné je třeba revakcinovat (tj. aplikovat nejméně 2 vakcíny v rozmezí 2-4 týdny). Jedna vakcinace ve věku 3 měsíce by dostatečnou imunitu neposkytla. Vakcinujeme-li staršího jedince poprvé, musíme také provést revakcinaci.
Od 8 týdne věku štěněte můžeme začít s vakcinací proti psincovému kašli. Dále je možno vakcinovat proti lymské borelióze a tetanu - obě vakcinace je nutné za 2-4 týdny opakovat.
Všechna očkování se pak opakují pravidelně opět vždy po roce. Vyjímkou je první rok života štěnete, kdy revakcinaci dostane k 1 narozeninám, tedy přibližně o 3 měsíce dříve. Doporučená vakcinace


Očkování koček
Očkování koček proti vzteklině je velmi důležité vzhledem ke způsobu jejich života a možnosti nakažení od volně žijících zvířat. Je nutné si uvědomit, že vzteklina je neléčitelná. Je to smrtelná nemoc jak pro zvíře, tak pro člověka. Infekční panleukopenie koček je nemoc smrtelná, akutně probíhající. Infekční leukémie je rovněž smrtelné onemocnění, které může probíhat velmi dlouho - někdy několik měsíců až let. Infekční rýma koček je chronické onemocnění, které je schopno zanechat na dýchacích cestách trvalé následky. Chlamydióza se svými důsledky podobá předešlému onemocnění, navíc jsou u ní chronicky postiženy spojivky.
Vakcinovat u koček se začíná ve věku 8-9 týdnů s revakcinací ve 12 týdnech kotěte. Následuje každoroční opakovaná vakcinace. Tak jako u psů, pokud kočku poprvé vakcinujeme jako dospělou, je potřeba revakcinace po 3-4 týdnech.

Důležité připomínky

Vakcinovat lze pouze zdravá zvířata, fena by neměla hárat, kočka by neměla mrouskat. Vakcinace březích samic není příliš vhodná, rozumnější je navakcinovat zvíře před krytím. Každá vakcinace může u některých pacientů vyvolat reakci, počínaje svěděním a zduřením v místě vpichu, až po celotělové svědění. Může způsobit kopřivku a otoky očních víček. Může se vyskytnout i přechodná teplota, nechutenství, apatie. Tyto reakce jsou velmi řídké, vesměs nejsou nebezpečné a většinou nevyžadují žádný zásah. Při jejich výskytu je samozřejmě možno se poradit s veterinárním lékařem. Z těchto důvodů doporučujeme 14 dní po vakcinaci nevystavovat zvíře žádné zátěži (u pracovních psů omezit práci a výcvik) a nekoupat kvůli prochlazení.

Na závěr je nutno zdůraznit, že každý jedinec reaguje inviduálně a veterinární lékař musí k této skutečnosti přihlédnout, proto může popsané vakcinační schéma i výrazně pozměnit.
Dále je potřeba vědět, že očkování chrání pouze před vyjmenovanými chorobami a není univerzální zárukou zdraví, stejně jako nezabrání před rozvojem bakteriálních infekcí. Přesto je pravidelná vakcinace velmi důležitá a jen díky ní jsou některé psí epidemie (jako např. epidemie psinky koncem osmdesátých let a epidemie parvovirózy v sedmdesátých letech) dnes snad již minulostí.